Suita rustica op. 19

Detailní popis produktu

Pod dojmem úspěchu Vojenské symfoniety na londýnském festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v červnu 1938 vyzvala londýnská pobočka vydavatelství Universal Edition Vítězslavu Kaprálovou, aby pro ně napsala nové orchestrální dílo, tentokrát suitu na motivy českých lidových písní a tanců.

Když asi v polovině října Kaprálová obdržela od vydavatelství písemný dotaz, zda tedy mohou se suitou počítat, ihned přerušila práci na dalších projektech, aby dodržela termín dodání objednané skladby do 15. listopadu. Postupovala obdivuhodným tempem: skicu suity, kterou nazvala Suita rustica (s podtitulem Suita z českých lidových písní a tanců), měla hotovu již 2. listopadu a orchestraci dokončila 10. listopadu.

Skladbu věnovala hudebnímu publicistovi Otakaru Šourkovi, z vděčnosti za jeho neocenitelnou pomoc při prodloužení francouzského stipendia, které jí umožnilo pokračovat ve studiu na pařížské konzervatoři École normale. Suita však nakonec vydána nebyla – tehdější rozhodnutí vydavatele je i dnes málo pochopitelné vzhledem k nesporné přitažlivosti tohoto díla, s jeho mnoha pasážemi strhujícího temperamentu i půvabného lyricismu. Tyto pasáže, vystavěné z melodiky a rytmiky lidových písní a tanců, kontrastují s pozadím vytvořeným moderními prostředky připomínajícími Stravinského Petrušku.

Vliv baletu Stravinského na třívětou Suitu rusticu lze snadno rozpoznat z hudby samotné. Skladatelčina fascinace Petruškou sahá daleko do minulosti, do doby jejích studií na brněnské konzervatoři. Kaprálová skladbu později intenzivně studovala i v Praze a znovu se k ní vrací během svého pobytu v Paříži, kde byl tento balet poprvé proveden v r. 1911 Ďagilevovým Ruským baletem s Vaslavem Nijinským v titulní roli. [...]

Judith Mabary překlad Karla Hartl

obsazení: fl picc, fl I, II, ob I, II, cl I, II, fg I, II, cor I, II, III, IV, trb I, II, tbn I, II, III, tb, trgl, tamb picc, ptti, gr c, timp, arp, vni I, II, vle, vlc, cb