Pět kusů pro klavír

Detailní popis produktu

„Pět kusů pro klavír je vůbec první dílo tohoto světoznámého dirigenta, které nyní vychází tiskem. Skladby nebyly možná nikdy provedeny – alespoň posledních téměř sto let pravděpodobně ne. Vznikly během Mistrových studií na Pražské konzervatoři u prof. Jaroslava Křičky a jsou dokumentem z dob vzdělávání osobnosti ve sféře, kterou nakonec zcela opustil – stejně jako nevydržel dlouho učit, volání koncertní taktovky bylo zkrátka příliš silné…

První ze skladeb je Invence. Přestože název Invence odkazuje na barokní formu (a skladba je skutečně prostoupena imitačním kontrapunktem), dominuje spíše zadumaně romantický, teskně posmutnělý ráz.
Druhá skladba, terciová Polka vychází ze Smetanových skladeb obdobného charakteru, ale je trochu sušší, ježatější. Trio zde můžeme chápat buď jako kontrastní zpěv, nebo (zejména díky chromatice) jako rozpustilou grotesku – frázování v celé skladbě (až na dvě výjimky) nikde napovězeno nemáme.
Nejmoderněji působící je ovšem třetí skladba, Andante (Rondo II. formy), odraz sukovského světa „O matince“ nebo „Životem a snem“. Nejrůznější střídání harmonií nad prodlevami není myslitelné bez využití tzv. polovičních výměn pedálu, při kterém se zvuk dlouze znějících oktáv v basu neztlumí, zatímco ruce hrají jinde. Velmi pěkná skladba na procvičování této dovednosti. Předposlední a poslední kompozice se ocitají zcela v bachovském světě, autor se tu evidentně učil vybrušovat kontrapunktické formy. Nejprve tříhlasá, pomalu kráčející Fuga (byť tempo není přímo udáno – a dynamika rovněž ne, inu jako u Bacha), s pečlivě vyznačenými začátky a konci ústředního tématu, které i ve vydání pietně ponecháváme. A nakonec rozpustilá Gigue, s dynamikou občas napovězenou, ovšem v rámci opakování obou polovin skladby můžeme pomyslné rejstříky vkusně dotvářet či měnit. Nic více, ale také nic méně.

A ještě poznámka – těchto pět skladeb tvoří docela pěknou suitu, byť to tak autor nezamýšlel. Co kdybychom je zkusili takto hrát – případně Fugu, coby nejzávažnější architekturu, nechali na samotný závěr…" Tomáš Víšek