Skladby pro housle a klavír

Skladbami pro housle a klavír se začal Leoš Janáček (1854-1928) zabývat při svém studijním pobytu na konzervatoři v Lipsku v roce 1879. Z počtu minimálně sedmi romancí se zachovala pouze jedna, značně jednoduchá a s častým zdvojováním houslového partu v klavíru, na rukopisu označená jako Romance č. 4. V její těsné blízkosti vznikla již daleko propracovanější a výrazově vášnivější Dumka (o níž někteří badatelé vyslovují domněnku, že by snad mohla být jednou z lipských romancí). Skladbou par excellence v tomto oboru je teprve čtyřvětá Sonáta (již třetí v pořadí - první dvě sonáty jsou nezvěstné), která vznikala v době formování Janáčkova stylu vrcholného tvůrčího období. Dlouhá doba hudební krystalizace skladby (1914-1919 resp. 1922) svědčí o úporné snaze po maximální koncentraci hudební myšlenky, precizním vymodelování tvaru a vyváženosti jednotlivých částí.